V odpoledním slunci se ke chrámu Jediů blíží podezřelá dvojice. Vysoký muž zahalen pláštěm a twi’lecká žena s kůží barvy levandule kráčí bez bázně po durabetonové terase vedoucí ke vstupu do svatyně. V jednom z vrchních pater chrámu se navíc na moment v záři slunce zaleskne mandaloriánske brnění. Zatím to vypadalo na další obyčejný den na galaktických souřadnicích 0/0/0. Ale obyvatelé Coruscantu ještě netuší, že je čeká jedna z nejtemnějších hodin v historii Republiky.
Jestli jste někdy viděli cinematic trailery ke hře Star Wars: The Old Republic, pak vám jistě bude tenhle obrázek povědomý. A vůbec není náhoda, že se jeden z trailerů jmenuje stejně jako recenzované dílo. Román Deceived (v překladu Podvedený) má na svědomí americký spisovatel Paul S. Kemp, který dnes již vlastní několik literárních zářezů ve Star Wars univerzu. Jeho prvotinou ve světe Hvězdných válek byl román Crosscurrent z roku 2010, následován předkrmem a prequelem k Decieved; krátkým příběhem, který se objevil v magazínu Star Wars Insider a nesl název The Old Republic: The Third Lesson. Za zmínku jistě stojí i román Riptide, který navazuje na Crosscurrent a také jeho první příspěvek do nové kanonizace – Lords of the Sith.
Jak jsem již poznamenal v mých předešlých recenzích, jsem veliký fanda období Staré Republiky, takže jsem se na Deceived opravdu těšil. Po Revanovi, který byl skvělý, jsem tak do tohohle románu vkládal veliké naděje, i když musím přiznat, že na rozdíl od Drew Karpyshyna, byl pro mě Paul Kemp dosud velikou neznámou. Jak tedy v mých očích dopadl? Musím říct, že ne(překvapivě) dobře. Proč? Tak si to shrňme…
V úvodě jsem nastínil (a jak je zřejmé i z obálky knihy), že se příběh Deceived odehrává v prostředí Staré Republiky, přibližně 3 650 let před událostmi z filmové epizody IV. Spolu s několika dalšími publikacemi je recenzovaný román tie-in příspěvkem k počítačové MMORPG hře The Old Republic. Podobně jako tomu bylo u Revana, jsem se trochu obával, že k plnohodnotnému zážitku z knížky, budete potřebovat jisté znalosti ze zmíněné videohry, což by mohlo být pro veliké procento fanoušků problém. Byl jsem ale příjemně překvapen, že tomu tak vůbec není a Deceived v tomhle ohledu „dává na frak“ i knižnímu Revanovi. Náš příběh je totiž od videohry téměř absolutně nezávislý. Dle mého vůbec nepotřebujete mít v SWTOR a ani v KotORech odehrané hodiny a hodiny, abyste pochopili, co se vlastně děje a co jsou hlavní postavy zač. Nicméně, všimněte si, že jsem použil slůvko „téměř“, které se ale vztahuje ne přímo ke hře samotné, ale k již zmíněným cinematic trailerům k The Old Republic. Před čtením knihy, se je totiž oplatí shlédnout, protože na ně román přímo navazuje a pracuje i s postavami, které se v trailerech objeví. Stejně ovšem považuju SWTOR za vítanou berličku, která ještě víc rozšíří obzory čtenáře. Navíc si spíše užijete množství skrytých odkazů.
Právě postavy považuji za jednu z nejsilnějších stránek Deceived. I když je minulost hlavních protagonistů v knize naznačena jenom útržkovitě, Paul Kemp ukázal, že jeho síla je ve vyobrazení psychologie postav a k tomu, abyste si někoho oblíbili, nepotřebujete nutně poznat každý krůček v jeho životě. Jedinou výjimkou je snad postava Darth Malguse, který své příběhové pozadí dostává právě v trailerech. A právě Malgus, který mimochodem pózuje na přední obálce, je jednou z hlavních postav celého příběhu. Moje sympatie získal již před lety, když jsem poprvé viděl tolik zmiňované trailery, ale až zde se předvedl v plné parádě a já jsem z něj padal na zadek. Naprosto úžasně zpracovaná postava, jeho psychologie a pocity byly zobrazeny fenomenálně, vnitřní rozpor vyhnán do maxima a co je nejlepší, všechno bylo uvěřitelné, takže jsem si chvílemi v duchu říkal: „Jo, takhle bych se asi cítil i já.“ Je patrné, že se tvůrci Darth Malguse trochu inspirovali postavou Darth Vadera – jednak brněním, resp. dýchacím aparátem a také jistou rozpolceností, vnitřním bojem chcete-li. Malgus je totiž na jedné straně pohlcen láskou a na straně druhé touhou po válce a chaosu. Způsob, jakým tenhle boj vyřeší je naprosto ohromující a nečekaný.
Něco podobného cítí i druhá hlavní persona – rytířka Jedi Aryn Leneer, která se jakožto zástupkyně světlé strany zpočátku řídí kodexem Jediů a od prvních řádků je pasována do role „klaďase“. Pak se ale něco změní a do její mysli se začne nebezpečně plížit touha po pomstě. Kvůli spojlerům však víc neprozradím.
Do třetice zde vystupuje postava pašeráka Zeerida Korra, který má také své problémy a důvod proč dělá, to co dělá, je víceméně ospravedlnitelný. I když z jistého úhlu pohledu patří ke zločinecké organizaci, ze všech třech hlavních individualit je snad největším klaďasem, sic to podle jeho činů nemusí vždycky tak vypadat. Všímejte si příjmení. Dodnes se spekuluje, jestli náhodou není Zeerid Korr předkem Jedie Jadena Korra, známého z videohry Jedi Knight: Jedi Academy i Kempových románů Crosscurrent a Riptide. Spisovatel však tyhle dohady nikdy nepotvrdil ani nevyvrátil.
Kromě těchto person jsou zde přítomné i vedlejší postavy, některé známé z trailerů i samotné videohry TOR, jako třeba Lord Adraas, Darth Angral, Satele Shan, twi’lečka Eleena, astromech T-7 nebo mistr Jedi Ven Zallow. Zajímavé jsou ale také vedlejší postavy vytvořené přímo pro příběh knihy, třeba dívenka Arra Yooms, rytíř Jedi Syo, mistřině Jedi Dar’nala nebo bývalý Imperiální sniper Vrath Xizor. Ano vidíte dobře, Xizor. Ani mně samému doteď není jasné, jestli se jedná o referenci k princi Xizorovi nebo jde jenom o nedostatek fantazie autora při vymýšlení jmen postav. Je to záhada.
Velice se mi líbil způsob, jakým Kemp postavy vykreslil a znovu - jak pracuje s jejich emocemi. I když je zde přítomen Sith a také Jedi, v příběhu nenaleznete krajně zápornou nebo krajně kladnou postavu. Jediným nedostatkem, který je ale dosti subjektivní, jsou jisté podivné rozhodnutí, reakce a činy, které osobně považuju za nelogické. Narážím zejména na situace hned ze začátku knihy, třeba na Malgusovo řešení jeho vztahu s Adraasem – na jeho místě bych reagoval a konal jinak. Podobně se docela nemůžu ztotožnit s reakcí k jistým událostem mistrů a rytířů Jedi na Alderaanu.
Jestli jsou postavy silnou stránkou Deceived, tak příběh je na tom snad ještě lépe. V knize totiž nenajdete žádnou vatu, zpomalování ani nic neřešící dialogy. Je to opravdu šílená jízda, jede se od začátku do konce a žádná z dějových linek vás nenechá vydechnout. Jen pro nastínění uvedu, že zpočátku pozorujeme tři příběhové linie. V té první se pašerák Zeerid Korr snaží zaplatit své dluhy jisté zločinecké organizaci (ke které se ještě dostanu) a také zarobit něco navíc pro svou postiženou dcerku. Co Sith nechce, pro to, aby byl schopen nadobro se zbavit dluhů, bude muset udělat to, co dělat nikdy nechtěl. Druhá příběhová linie se točí kolem Sitha Darth Malguse, který provádí útok na chrám Jediů na Coruscantu. Povědomé, co? Myslím, že bez toho abych vyzradil něco, co bych neměl, můžu říct, že úvod Malgusovi linky je vlastně literárně zpracovaný trailer s názvem Deceived (už vidíte, kam jsem mířil na začátku recenze?). Pro někoho tohle může být negativem – číst něco, co jsem viděl na youtube? Proč jako? Já si však myslím, že je to velice příjemné zpestření příběhu. Navíc když vidíte, že kniha téměř v ničem neodporuje klipu (až na jednu drobnou maličkost) ani nic nevynechává (jak to je třeba při filmech Harry Potter) a všechno co jste mohli vidět ve videoklipu, se v románu stane úplně stejně se vší grácií. Poslední kus koláče v románu patří Aryn Leneer, která se, jak jsem už zmínil, vydává na stezku, ze které již nebude návratu. Určitě nebude překvapením, že se později všechny příběhové linie protnou, ale to co bude následovat, vám v hlavě vytvoří černou díru a nebudete věřit vlastním očím. Závěr je naprosto grandiózní a nečekaný, jistě velkou mírou přispívá k mému hodnocení. Epilog bohužel taková sláva nebyl. První polovina byla sice opravdu skvělá, druhá polovina však byla příliš klišé – a kdyby to bylo alespoň ve stylu Star Wars, ale ono to spíše připomínalo klišé ze špatného filmu od Rosamundy Pilcherové. Jo, epilog na rozdíl od zbytku knihy přesvědčil jenom z poloviny.
V románu se nachází obrovské množství referencí a perliček, které evokují dostatečný rozhled autora v univerzu (i mimo něho) nebo vybízejí k vašemu přemýšlení. Úsměv na tváři vykouzlila reference k seriálu Červený trpaslík (Red Dwarf) a známá hláška droida obsluhujícího taxi ve hře TOR: „Destination, please.“ Nezanedbatelné jsou i odkazy a drobné camea postav ze hry, jako Darth Baras, nebo zmíněná Satele Shan. Při slovech, které vyřkl Jedi Syo Bakarn („All Jedi must sacrifice.“), se mi okamžitě vybavil trailer s názvem Return, ve kterém se obětoval mistr Jedi Kao Cen Darach. Paul S. Kemp také častokrát zmíní dávného Jedie Odan-Urra. Mimo The Old Republic zde naleznete i provázky vedoucí ke hrám Knights of the Old Republic, třeba ve formě zmínky o blahodárně působící tekutině zvané kolto, nebo staré známé zločinecké organizaci The Exchange – pro kterou pracuje právě Zeerid Korr. Arynina loď se navíc jmenuje Raven, což by sice bylo do češtiny pravděpodobně přeloženo jako Havran, ale když v originále trochu přeházíte písmena, tak se rázem ze slova Raven stane Revan. Možná jsem hledal reference i tam, kde ve skutečnosti nebyly, ale tohle mi hned padlo do oka.
Kniha je rozdělená na třináct kapitol a epilog, ale je potřebné říct, že celý příběh se právě s výjimkou epilogu odehrává na platformě pouhých tří dnů. Na obálce je samozřejmě Darth Malgus se zažehnutým světelňákem. Deceived jsem četl v anglickém originále, protože česká lokalizace chybí. Což je podle mě obrovská vada. Tak skvělý příběh by si překlad do češtiny určitě zasloužil, navíc po úspěšném Revanovi se tuzemská lokalizace přímo nabízela. Škoda, protože ne každý u nás umí anglicky na takové úrovni, aby měl z publikace dostatečný zážitek a proto není divu, že Deceived je v naší zeměpisné šířce poměrně málo známou knížkou.
Jestli jste pozornější čtenáři, tak vám jistě bude jasné, že se mi román Deceived moc líbil a rozhodně ho všem fanouškům doporučuju. Výčet pozitiv a nedostatků jsem shrnul průběžně v uplynulých řádcích, takže na závěr mi nezůstává než složit poklonu Paulu Kempovi za dobře odvedenou práci. Teším se na jeho další literární příspěvky.
Klady: skvěle vykreslené postavy, strhující příběh, závěr, není nezbytně nutné hrát videohru The Old Republic Zápory: druhá polovina epilogu, některá podivná rozhodnutí, absence českého překladu„Znovu. Znovu. Znovu T-7.“ – Aryn Leneer
Po tři staletí přesvědčoval Revan svého mocného přemožitele, že útok na Republiku je sebevraždou. Po tři staletí jej oslaboval a nahlodával jeho mysl strachem ze smrti. Jak sám ale od počátku tušil, mohl jen zdržovat, válka mezi světy jádra a Impériem byla nevyhnutelná a nakonec opravdu vypukla. Po následujících 28 let síly temnoty postupovaly a zabíraly planetu za planetou. Konflikt vyvrcholil útokem na mírumilovný svět Alderaan, který měl zlomit už tak nahnutou morálku Republiky. Skončil však nezdarem. Ofenzíva pod velením Dartha Malguse narazila na nečekaný odpor a prohrála, čímž naopak došlo k významnému vítězství armády světla.
Nedlouho poté překvapila Republiku nabídka od Temné rady, obsahující sdělení o možném vyjednávání smíru. Ačkoli vše zavánělo podvodem, případný zisk z takové dohody byl vyšší než jakákoli zrada, kterou si dokázali senát a Jediové ze strany Sithů představit. Byla tedy svolána schůze reprezentantů obou stran a místem pro jednání se stal Alderaan…
Technické záležitosti: Podobně jako u Revana si jako první řekněme, jak je to se samostatností děje Podvedených. Bohužel špatně. Román je s MMORPG The Old Republic (dále už jen TOR) svázán velice úzce a číst jej bez toho, abyste si nejdříve doplnili nemalou dávku informací z období Velké galaktické války, je minimálně obtížné. Paul Kemp vstupuje do rozjetého konfliktu jako šipkou do hlubokého jezera a těm, kteří jej chtějí následovat, sice nikterak nebrání, ale ani se nezajímá o to, zda se před odražením smočí nebo do toho půjdou na sucho - celí rozpálení od místní hvězdy. Jednoduše nabízí zážitek, a je na čtenářích, jak se s ním popasují.Nečekejte od románu žádné zdlouhavé představování postav, popisování notoricky známých planet a ras a už vůbec ne líčení událostí z časů minulých. Děj je založený především na akci, válkou začíná, prochází i končí. S mnohými fakty zachází jako s obecně známými a staví na nich dialogy, interakce postav i zvraty. Informace shrnuté v úvodu této recenze jsou absolutním minimem, které je potřeba si osvojit, aby se čtenář v příběhu zcela neztratil.
Nepropadejte však panice. Co se příběhového oblouku týče, ten se stále dá s trochou snahy označit za samostatný a uzavřený, jen je zasazený do doby a reálií, které nejsou všeobecně známé a pro nezasvěcené mohou býti dosti matoucí. Podvedení jsou zkrátka záležitostí pro pokročilejší fanoušky, kteří se neostýchají jít takříkajíc do hloubky.
Dvojí službu – pozitivní lákající a negativní spoilerovou - pro knihu dělají první trailery na TOR. Předně Hope a Deceived. Druhý ze zmíněných je dokonce základním stavebním kamenem románu, od kterého se odvíjí dějová linie s Darth Malgusem. Okolnosti příběhu (kromě MMORPG) dále dokresluje i třídílný komiks Threat of Peace a krátký příběh The Third Lesson.
Mluvíme-li o „technických záležitostech“, nelze se nezmínit o zákulisním faktu, že původním osloveným pro napsání přidruženého románu k TOR byl James Luceno. Jeho vize ohledně minulosti hrdiny z obálky se ale nesetkala s dobrým pochopením u lidí od BioWare. Šanci tak dostal Paul S. Kemp, coby spisovatel, jenž už jedno úspěšné převedení počítačové postavy do románu měl za sebou (Jaden Korr z Jedi Knight: Jedi Academy – Crosscurrent).
Strukturu románu tvoří 14 relativně dlouhých kapitol a neméně rozsáhlý epilog. Po vzoru Thrawnovy trilogie se každá kapitola ještě štěpí na úseky dle místa probíhajícího děje či sledovaného hrdiny, přičemž se autor snaží napodobit i onu Zahnovu pověstnou schopnost zakončit každou podkapitolku nervy drásajícím cliffhangerem. Naštěstí je kniha natolik skvěle napsaná, že mě každá z dějových linií dokázala zaujmout a ani jednou jsem nepocítil potřebu rychle přelistovat dál, kvůli nudnosti nebo snad citelné podřadnosti aktuální pasáže. O tom ale více až v sekci Světlé strany.
Součástí paperbackového vydání je klasický přehled vydaných legends románů seřízených dle časové osy, seznam vystupujících person a upoutávka na sérii Fate of the Jedi s mini verzí esenciálního atlasu klíčových postav tehdejší doby.
Konečně ještě krátce k názvu titulu. Anglické deceive má hned několik významů. Jak se při probírání knihou ukázalo, většina z nich se dá pro překlad aplikovat, ale nikdy to nevyzní dostatečně homonymně jako v originále. Rozhodl jsem tedy alespoň pro co nejvýstižnější konverzi. Protože podvedených, ať už někým, něčím či sami sebou, je v románu většina (dalo by se říct skoro každý), přiklonil jsem se k množnému číslu a z původního Podvedeného vznikl více korespondující název - Podvedení.
Světlá strana: Deceived je příběh ze staré Republiky a kouzlo oné doby využívá naplno. Přenáší čtenáře do časů, kdy bylo Sithské Impérium stejně silné jako Republika a to nejen z vojenského hlediska, ale i co se počtů uživatelů Síly týče. Odehrává se stovky let po předchozí velké události a dokonce tisíce před následující. Díky tomu se jeho hrdinům může stát prakticky cokoli a to samé platí i pro bitevní pole, kterým je Coruscant (proslulý rychlostí s jakou se jeho povrch po kdejaké patálii rekonstruuje). Vše je dokonale vybalancované a díky tomu je i vyvrcholení knihy do poslední chvíle zahaleno tajemstvím. Přičemž také končí jinak, než by kdo od dospělého temného románu čekal.Autor vypráví konflikt očima tří hlavních postav, kterým směle sekunduje ještě několik vedlejších. V souladu s třídami v TOR jsou hrdiny Jedi, Sith, pašerák a žoldák. Každý z nich má alespoň minimální hloubku, prochází vývojem a nakonec je zocelen poznáním a nabytými zkušenostmi.
Darth Malgus je poslem chaosu. Žene jej myšlenka nikdy nekončícího sváru a vidí v něm smysl bytí. Pouze skrze válku je možné růst a stát se lepším a ti, kdo usilují o mír, jsou slabí hlupáci a musí být pokořeni. To je filozofie hlavní postavy knihy - muže, který je vlastně antihrdinou, ale podobně jako Lord Scourge v Revanovi, plní roli sympatického průvodce temnou stranou a mě osobně zajímal mnohem více než dva jeho kladné protějšky. Malgus je sice lordem, ale ještě stále se má co učit. Je dostatečně bezcharakterní a bezcitný, aby vyšplhal v Imperiální hierarchii vysoko, ale chybuje a jeho konkurenti si toho začínají všímat. Nepomáhá ani fakt, že talentem v Síle i sílou fyzickou sice oplývá, ale inteligencí se řadí spíše k průměru. To ostatně platí pro všechny hrdiny románu.
Zeerid „Z-man“ je bývalý voják. Bojoval ve válce na straně Republiky, ale shodou okolností skončil na dlažbě. Aby se mohl postarat o sebe a svojí rodinu, koupil loď a začal pracovat pro Směnu, nelegální organizaci mající pod palcem vše, o čem slušní lidé raději ani netuší. Bohužel ať se snaží sebevíc, dluhy jej nepřestávají drtit a tak se v nich topí stále víc. Nakonec padá na samé dno a v tom přijde od zaměstnavatele nabídka, kterou nelze odmítnout. Postava pašeráka z nouze není ve Hvězdných válkách ničím novým, příběh Zeerida je ale přesto originální a to právě kvůli jeho „rodině“. Paul Kemp využil příležitosti a prostřednictvím Z-manovy dcery ukazuje pravou tvář fungování vyspělé společnosti předaleké galaxie, která se vlastně v ničem neliší od té soudobé americké - kapitalismus je skvělou věcí, pokud ovšem nepatříte do nižších tříd.
Třetici předních hrdinů uzavírá rytířka Jedi Aryn Leneer, vycvičená jedním z nejuznávanějších mistrů doby. Patrně nejchytřejší z postav, jejíž mysl ale jako naschvál zatemní nečekaná událost a místo racionality se začne řídit zlobou. Aryn je klasickým „zdivočelým“ Jedi, který už nadále nedokázal trpět laxnost a nepružnost řádu a vydal se zjednat spravedlnost na vlastní pěst.
Čímž se dostáváme k nejpodstatnějšímu kladu knihy, který paradoxně vychází ze záporu. Co se nápadů týče, jsou Podvedení zoufale průměrným dílem, ale napsaným tak perfektně, že mu to musím odpustit. Už první kapitola hovoří za vše. Paul vzal ty nejstereotypičtější archetypy, jaké si jen lze představit, a vybudoval na nich tak úžasný příběh, až nad tím zůstává rozum stát. Barvitá deskripce situací, uvěřitelné dialogy a napětí budované konstantní akcí mě doslova nutily otáčet stranu za stranou. Román jednoduše nešlo odložit. Významným plusem je i promyšlená kontinuita děje. Několikrát jsem se sám sebe při čtení ptal, jak ksakru hrdinové udělali, co udělali, nebo jak došlo k tak neuvěřitelné náhodě, a hned v následující kapitole jsem dostal více než přijatelnou odpověď. Bravo!
Šlo by pochválit i další záležitosti, jako provázanost s Tales of the Jedi, parádně vyvedenou obálku, lodě mající jména nebo vzrušující závěr, ale myslím, že v kontrastu s výše napsaným, to jsou už jen drobnosti, takže se směle pustím do odvrácené stany věci.
Temná strana: Byl jsem ztracen. Hlavně zpočátku je příval jmen, která na čtenáře autor vychrlí, obrovský a jako kdyby naschvál je ještě vymyslel tak, aby se podobaly. Když k tomu přičtete fakt, že k mnohým z nich toho moc nepoví, protože se nějakým zbytečným představováním vedlejších postav nezabývá, je to kumšt, zorientovat se. Knihou se mihne i pár charakterů ze hry, kupříkladu Satele Shan, a neznalí si jich ani nevšimnou, jelikož je Kemp také bere jako vedlejší. Jsou tedy zajímavým zpestřením příběhu, ale kdyby v něm nebyly, asi by se nic nestalo.Těžko jsem si zvykal na Císařovu novou politiku upřednostňování lidské rasy. Nevím, zda za ní stojí Kemp nebo tvůrci TOR, ale až příliš připomínala tu z dob Palpatina a filmových epizod. Před třemi sty lety bylo Impérium plné sithů (jakožto nadřazeného druhu) a nyní jakoby mu vládli pouze lidé. Ostatně problém se netýká jen neznámých oblastí, podobně na tom je i Republika. Prakticky jediným zástupcem cizího druhu, o kterém může být řeč, je twi'lečka Eleena - pobočnice Darth Malguse a zároveň největší čistě narativní prvek všech dob. Participuje v příběhu pouze proto, aby posloužila jako jeho berlička. Smutné v galaxii, která umí být tak bohatá na exotické rasy.
I když jsem Kempa chválil za psaný projev, je pár chybek, které mi nešly pod oko. První z nich je tlačení na pilu, když se snaží osvětlit Z-manovu těžkou rodinnou a životní situaci. Při několikátém vracení se k jádru věci si člověk říká, zda to už nezavání psychickým vydíráním čtenáře. Jinak sympatický Zeerid se mi tím malinko zprotivil a to je škoda. Naopak jsem se musel smát nad autorovou posedlostí oranžovou barvou. Alespoň zpočátku se jí člověk nemohl vyhnout a svítila na něj snad z každé strany. Do třetice si postěžuji na okaté opakování několika frází, kterého se Paul dopouští zejména k závěru knihy. Představte si, že jede vše naplno, sázky jsou vysoké, atmosféra se dá krájet a vy jste ponořeni do textu – no a v tom vás z transu vyhodí déja vu v podobě přesně té samé věty, co jste četli před chvílí, to se prostě nedělá.
Pochvala nepřipadá v úvahu ani za uchopení ekonomie. Celkem zásadně jsou v knize pokřivené ceny, kdy nesrovnalost musí vycítit snad každý se selským rozumem. Nechci se tu rozepisovat v číslech, dělat grafy a dumat nad tím, zda je něco nadsazené oprávněně nebo ne, každopádně vězte, že dle Kempovy politiky má Han Solo zatracenou smůlu, že se do svého nepočestného řemesla nepustil o pár tisíc let dříve.
Vše špatné vypsané výše však není ničím ve srovnání s problémem, který jsem si nechal na závěr. Proč jsem si jej nechal nakonec? Inu, protože se konce týká. Deceived by byla dokonalou knihou, kdyby po poslední kapitole následoval vakát a přešlo by se k ukázce z Outcastu. Bohužel tomu tak není a příběh ještě pokračuje epilogem. Ten z temné a dospělé knihy, která je jinak perfektně uzavřená, udělá obyčejný řadový díl z nekonečného seriálu pro náctileté a zanechá tak hořko v puse každému, kdo se těšil z jinak blaženého čtenářského zážitku. A tomu se říká daň za provázání s MMORPG.
K zamyšlení: Ještě než vše shrnu a vypotím ze sebe závěrečné hodnocení, nedá mi to a pozastavím se u dvou drobných detailů, které, si myslím, stojí za zmínění.V jedné části knihy Aryn z holozáznamu odvozuje, co Malgus říká mistru Ven Zallowovi těsně před tím, než jejich duel skončí. Pokud se ale podíváme na tu samou situaci v traileru Deceived, zjistíme, že temný lord měl po celou dobu nasazenou svoji masku, takže z pohybu rtů se toho moc vyčíst nedalo.
Ke konci románu jedna z postav velkolepě odhaluje Z-manovo příjmení, které jej mimo jiné svazuje s jistou postavou, známou z daleké budoucnosti. Bohužel ačkoli pro Zeerida je to v tu chvíli šok, se čtenářem to moc nehne. Wow efekt se nedostaví, jelikož je v knize Zeeridovo celé jméno mimoděk prozrazeno i dříve a navíc je zaznamenáno úvodem v dramatis personae. Teď tedy nevím, zda při psaní nedošlo k chybě nebo je můj pocit ze závěrečného odhalení přeceněný a autor jej nikdy za podstatné nepovažoval. Těžké říct.
Rozuzlení: Od vydání knižní série The Old Republic uběhlo spoustu let. Dnes již můžeme procházet její jednotlivé části dle časové osy, nikoli podle toho jak vycházely, a právě v tomto případě se plně vyplatí na stáří románů nedbat. Mladší Revan od Drew Karpyshyna perfektně propojuje RPG hry KOTOR I, II s onlinovkou TOR, zatímco starší Deceived ve vyprávění směle pokračuje a ani v nejmenším nepolevuje na kvalitě či atraktivnosti. Ještě podstatnější však je, že tímto způsobem čtení se vyhnete Fatal Alliance, která byla ze série sice publikovaná nejdříve, ale setkala se s velmi špatným přijetím a mnohé dokázala odradit.Nevěděl jsem, co od Podvedených čekat. Vábila mě obálka, lákal mě Malgus, ale pořád jsem si říkal: Pozor, tohle je spjaté s TORem, bude to víc marketing než dobrý příběh. Pamatuj na Revana, jak tě jeho konec nakrkl a to jej napsal ten samý člověk, co dal dohromady dokonalou Cestu zkázy. Ale mýlil jsem se. Jde o zatraceně dobrý příběh, i když zprvu prvoplánový a plný klasických archetypů. Po celou dobu čtení oscilovala výsledná známka hodnocení mezi 7 a 9, až jsem se prokousal na konec a jásal nad vyšším číslem. To však srazil patetický epilog. Protože nechci, aby celý román trpěl za posledních deset stran, odmázl jsem jen půl bodu a přidal výše sepsané varování. Budiž všemi bráno na vědomí.
Deceived vřele doporučuji všem, kteří jsou v Legendách zběhlí nebo alespoň věnují nadstandardní čas hraní TOR. Kniha má co nabídnout, není nikterak úmorně dlouhá a čte se velmi dobře. Nese v sobě kouzlo staré Republiky a bravurně zapadá do kontinuity Hvězdných válek.
Perlička závěrem: Oprašte si svůj ilustrovaný slovník Za tajemstvím světů Star Wars: Klony útočí, bude se vám hodit.